Stop týraniu zvierat !

Těžké chvíle, kdy odejde zvířecí kamarád, patří k životu, ti co zůstanou to nemají jednoduché. Od dávnověku se tradují příběhy které vypráví o posledním odloučení zvířecích kamarádů a jejich lidských přátel,snad mohou dát trochu útěchy. Jedním z nich je dávná

Pověst o Duhovém mostě

Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si náši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití. I slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.

Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové. Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života.
Jsou zpět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček, přítel největší. Člověk a pes. Všichni si spolu hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní, podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří, celé tělo se nadšením rozechvěje. Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic nerozdělí.

A tehdy překročí Duhový most společně...

Krásný příběh o Duhovém mostu není u nás příliš rozšířen, v severní Evropě a anglosaských zemích má ale dlouhou historii. Traduje se, že pověst vznikla z dávnými severských legend. Podle některých autorů jsou zmínky o Duhovém mostu obsaženy i v dalších severských ságách. Je-li tomu tak, ukazuje se, že naši dávní předkové měli zvláštní a krásný vztah k domácími zvířatům po celá staletí, pravděpodobně od dob, kdy se stala jejich blízkými společníky a pomocníky.